Infra ohřev
Infra ohřev – je termín označující ohřev tzv. radiací (sáláním, zářením) ve formě elektromagnetických vln v infračerveném spektru (vlnová délka 0,7-10 µm). Elektromagnetické vlny vyzařované horkým objektem, se šíří prostorem a jsou absorbovány studeným objektem, kde „rozvibrují“ jeho atomy a tím zvýší jeho teplotu.
Záření se šíří i vakuem, čehož se také využívá k ohřevu objektů ve vakuu. (Vlastní vakuum nelze ohřát.) Infra ohřev se využívá k ohřevu pevných látek a kapalin „na dálku“. Infra ohřev plynů není účinný. Čím vyšší je teplota infra zářiče, tím větší je množství vyzařované energie.
Topná tělesa pro infra ohřev se vyrábí z vysokozatížených patron, z trubkových topných tyčí nebo se aplikují tělesa s otevřeným drátem.
Pro zvýšení podílu infra záření se v některých případech povrch těles upravuje (např. černá oxidace nebo silicating) z důvodů zvýšení emisivity, a tím i účinnosti.
Informace potřebné ke zpracování úloh ohřevů předmětů radiací
- Požadovaný čas ohřevu.
- Specifikace materiálu, včetně specifikace povrchu za účelem stanovení emisivity.
- Počáteční a cílová teplota.
- Velikost, tvar a hmotnost, umístění a vzdálenost od topidla.
- Další zdroje tepla pokud jsou.
Výhody a nevýhody
Výhody infra ohřevu:
- Bezkontaktní ohřev – lze využít na pohybujících se výrobních linkách.
- Rychlost ohřevu – v praxi je zhruba 3x rychlejší než ohřev prouděním.
- Vysoká účinnost – neohřívá se okolní vzduch, účinek se koncentruje na ohřívaný objekt.
Nevýhody infra ohřevu:
- Nelze aplikovat na objekty s nevyhovující emisivitou, kterou vykazují především lesklé předměty. Tyto naopak odrážejí infračervené vlny, a dají se tak použít ke směrování infra vln žádoucím směrem.